O léčivých rostlinách

Bylinářství je hluboce zakořeněnou praxí péče o zdraví lidí, kterou znají naši předkové po staletí i tisíciletí. My sami si z minulých vtělení neseme tuto moudrost používání léčivých rostlin a jejich nynějším vnímáním a používám se tak rozpomínáme na tyto přirozené dary. Byliny totiž nejsou jen alternativním směrem léčení, jsou tím ryzím/původním vycházejícím z přirozenosti života. 

Neskonalá moudrost rostlinné říše je tu s námi v každém okamžiku – na každý náš neduh si můžeme vybírat z mnoha léčivých rostlin. A to, jakou zvolíme, rozhoduje o úspěšnosti bylinné terapie u daného člověka. Byliny neléčí nemoci nebo diagnózy, ale samotného člověka, proto i téže nemoci často vyžadují trochu rozdílný přístup a použití rozličných rostlin. Individuálně použité rostliny tak často ve svém účinku nabízejí pomoc i tam, kam syntetická medicína nesehá  (“chronická” onemocnění).

Působení bylin

Bylinná terapie působí na mnohem hlubších úrovních než například léky. Pomáhá nejen se symptomy, jež doprovázejí nemoc, ale především pomáhají obnovovat samoléčebné procesy našeho těla. Účinky bylin tak zdaleka nespočívají jen v poměru jejich účinných látek (jež se často staly prekurzory syntetických léků), které obsahují. Komplexní účinky rostlin se proto popisují jako tzv. nespecifické – působí jemně, celostně, často pomaleji, zato s konečným výsledkem, a především na mnoha rovinách – fyzických a energetických. Podporují celkovou vitalitu organismu a posilují jeho schopnost obnovy přirozené rovnováhy.

Často jejich působení necítíme hned, jejich síla se projevuje postupně a tkví v komplexnosti – byliny čistí, harmonizují, hojí, podporují, vyživují, drží a tzv. rozlévají své dobro. Nezaměřují se pouze na jeden orgán nebo problém, ale napomáhají celému tělesnému a duševnímu systému, aby si poradil s nemocí sám.

Podstata léčení

Byliny jsou velmi trpělivými, laskavými a velmi silnými spojenci na naší cestě uzdravení, je-li samotné uzdravení naším skutečným záměřem. Není-li z různých důvodů, nebereme tento proces léčení vážně či chováme k bylinám nedůvěru, byliny vstoupí do našeho těla, odvedou na povrchové úrovni svou práci a symptomy se často vrací.

První iniciace léčení proto tkví v rozhodnutí trpícího, je-li ochoten se vzdát toho, co ho k nemoci přivedlo – nezdravé návyky, postoje, myšlení, omezující přesvědčení, vztahy, strava, životní tempo apod. Celý život si zaděláváme na tzv. terén nemoci svými vibracemi, které právě určují, s jakou nemocí se budeme později potýkat. Nemoc je pokročilým důsledkem nenaslouchání své duši v dlouhodobém horizontu, jíž předcházelo mnoho zprvu jemných znamení o vychýlení se z rovnováhy (tělesně či emočně). Nemoc je pak voláním o pozornost sebe sama, když duše skrze bolest těla křičí, abychom ji konečně vyslechli.

Zvědomění si nenásledování své vlastní pravdy, potlačovaných emocí a prohřešků je prvním krokem kupředu léčení. Člověk totiž nemůže být léčen, je-li stále na téže energetické úrovni, na níž nemoc vznikla. Sama nemoc vznikala jistý čas, proto k sobě i k ní chovejme trpělivost a laskavost, jak se její slupky budou postupně odkrývat. Není výjimkou, že ozdravnému procesu často předchází zhoršení stavu jako taková zkouška, zda-li to skutečně se sebou a svým zdravím už myslíme vážně.

Těšit se plnému zdraví, štěstí a spokojenosti není právem vyvolených, šťastlivců či výsledkem náhod, je to přirozená součást každého z nás, náš zdroj k manifestaci našich snů a jejich otiskování ve hmotě. Jediné, co na této cestě potřebujeme, je dávat prostor našim srdcím a následování intuice. 

A bylinářství je závazkem, který znamená navazovat a udržovat hluboký vztah jak s rostlinami, tak s lidmi – a to si žádá pokoru, čas, otevřenost, zkušenosti i neustálé vzdělávání.